Česká autorka · Temné příběhy · Černý humor
O lásce, smrti
a všem, co lidé nahlas neřeknou.
Píšu příběhy, které rozesmějí, dojmou i přimějí k zamyšlení. Někdy všechno najednou.
Anglické vydání je do 1. listopadu na Kindlu zdarma. No Bugger Lasts, Right — stáhnout na Amazonu.
Knihy
Hororové povídky inspirované Erbenovou Kyticí. Láska se tu mění ve vraždu a vesmír tiše vyrovnává účty.
Co je uvnitř →
Zpověď o boji mého muže s rakovinou slinivky a o smíření s jeho odchodem. Dvě dějové linky a rozhovor s psychiatričkou.
Koupit →
Satirický vhled do politiky z osmi let v zastupitelstvu. Smějete se, dokud vám nedojde, že je to pravda.
Koupit →
Hororové povídky
Jednou krutě vtipné, podruhé nesnesitelně něžné. Láska se v nich mění ve vraždu, smutek otevírá dveře nadpřirozenu a vesmír si tiše vyrovnává účty.
Ženy, které odmítají jen trpět, a muži, kteří příliš pozdě zjistí, že některé dluhy se vždycky splácejí. Pro čtenáře, kteří mají rádi horor se smíchem a smích s mrazením.
Dva z těch příběhů napsal sám život. Které? To nechám na vás.
Anglicky vyšlo jako No Bugger Lasts, Right (překlad Alžbeta Pavlicová).
Víc než rok si František potají odkládá drobné z důchodu, aby koupil padesát rudých růží. Jarmila, přilepená k gauči s brambůrky a seriálem, mu většinu těch let udělala peklem. Tohle výročí nikdo nezapomene.
Čtrnáct měsíců po smrti Lukáše se Klára pořád nedokáže otočit na jeho stranu postele. A teď ji noc co noc volá k sobě. Moderní variace na Erbenovy Svatební košile.
Pět let poté, co vyhodila opilého manžela, žádá Monika život ještě o jednu věc, která s ní pořádně zatřese. Okouzlující cizinec jí dá mnohem víc, než si objednala.
Hedvika chce jen klidnou saunu. Dostane hulváty, úchyly a nakonec i pravdu o tom, koho její muž doopravdy miluje. Některé dveře je lepší nechat zaseknuté.
Celý život si Josef a Marie čtou příběh Filemóna a Baucis, manželů, kteří zemřeli ve stejnou hodinu. Staří a nemocní teď prosí jen o jedno: odejít spolu.
Vstupte. Jen nezapomeňte: to fakt nikdo nepřežije.
Ukázka
Prolog
Každý se bojí. Něčeho méně, něčeho více. Někdo se bojí přijít o práci, bojí se nevěry, nemoci. Může to klidně být strach z toho, jak rychle přibývají roky, vrásky, kila nebo například to, že děti dospějí, určí si svůj vlastní životní cíl a vyletí z hnízda. Některé z těch strachů se během let zhmotní, některé ne.
Ovšem všichni bez výjimky se bojíme smrti.
Ale které? Smrt není přece jenom jedna.
Bojím se nejvíc toho, že umřu já? Můj otec, matka, manžel, partner, dcera, syn? Každá smrt se nás velmi silně dotkne, ať chceme nebo ne.
Sobecky jsem dospěla k názoru, že nejmilosrdnější je smrt, která si odnese mě. I když asi pouze v případě, že je to nečekané a velmi rychlé.
Na druhou stranu, co milovaní, kteří tu zůstanou? Vůbec to není jednoduché.
A zřejmě i proto je smrt, ale i láska a nenávist, již po tisíciletí nejstálejší a nejvděčnější námět pro umělecká díla.
O lásce sní každý, protože věří a doufá, že právě on pozná tu osudovou. A i kdyby ne, jenom tu touhu, která pohání naše srdce, stojí za to prožít.
Oproti tomu na smrt nechce myslet nikdo. Jako kdyby neexistovala. Jako kdyby neměla nikdy přijít. V naší zemi je to ještě umocněno tím, že jsme národ ateistů a neznabohů. Převážně.
Ale nezapomínejme. Ona přijde. Přijde si dříve nebo později pro každého z nás. Možná by bylo fajn se jí přestat bát a začít o ní přemýšlet jinak. Jako o běžné součásti našich životů.
Osobní, velmi těžký prožitek mě dovedl k napsání Nářku ženy. Ale aby to nebyl jen „obyčejný“ příběh života a smrti, kniha má dvě dějové linky a jako bonus sice krátký, ale určitě upřímný, místy těžký, ale i veselý rozhovor s mou velice blízkou kamarádkou, doktorkou psychiatrie. Je těžké vidět a vědět, že někdy prostě pomoci nelze? A kdo to má nejtěžší?
Neumím říct…
„To, co jste teď vy, byli jsme i my. To, co jsme teď my, budete i vy.“Nápis na náhrobku. Neznámý autor.
O mně
Narodila jsem se v šedesátých letech do rodiny, která mi dala lásku ke knihám, a to doslova od raného dětství.
Můj první čtenářský zážitek formovala paní učitelka, která nám s neuvěřitelným nasazením předčítala Kytici Karla Jaromíra Erbena. Hororové příběhy mě tehdy fascinovaly, i když jsem se jich zároveň bála. Tato fascinace mě provází dodnes – nejraději čtu krimi a horory, příběhy, kde temnota odhaluje lidské osudy.
Další vášní, která mě utvářela, je pohyb. Profesně jsem se našla jako trenérka a choreografka aerobiku. Dosáhla jsem dvou titulů mistryně Evropy a dvou titulů mistryně světa v aerobic show. Předcvičuji veřejnosti aerobik, tabatu a jógu, čímž šířím radost z pohybu a zdravého životního stylu.
K psaní jsem se dostala během covidového období. Začala jsem psát povídky ze života a posílat je kamarádkám. Jejich nadšené ohlasy mě povzbudily k vydání první knihy Zoufalky aneb Rande jak cyp. Pak přišly Příběh záporáka, Nářek ženy a To fakt nikdo nepřežije.
Psaní pro mě znamená terapii i způsob, jak sdílet svůj pohled na svět. Věřím, že mé knihy dokážou čtenáře rozesmát, dojmout, ale také přimět k zamyšlení.
Čtení a vystoupení
Na pódiu i v zákulisí.
Sledujte mě
Nové knihy, překlady a občas horor před spaním.